Obraz 1kmen

Mám rád svého kamaráda Slávka. Znám se s ním již 35 let.Mám rád dobré vínko. Slávek samozřejmě taky. Proto za ním p?ijíždím na návšt?vu a jdeme spole?n? do vinotéky. Je dopoledne 10 hod. Slávek je ?erstvý d?chodce. ?íká mi: „Dnes tam budou jenom samí d?chodci. Ty jsi jediný ned?chodce. Je to tím, že dopoledne jsou ostatní lidé v zam?stnání, a ti si vínko dají až odpoledne po práci.“ V místnosti je p?íjemn?. V prosklených kamnech praská ohe?. U dvou malých stolk? sedí n?kolik muž?. Jsou to sta?í muži. Jeden z nich chová na klín? jezev?íka a vypráví p?íb?hy ze šachty. Ostatní st?ídav? pomalu popíjejí víno a tiše hovo?í a naslouchají. Je tam zvláštní klid a jakési neviditelné propojení. Náhle jeden z muž? zbyst?í pozornost, vykoukne z okna a zvolá: „Chlapi! Podívejte se rychle ven. Tam jde ale baba a jaký má p?kný prsa.“ Sta?íci se podívají, uznale pokývnou hlavou a pak si zase zvolna sednou, p?ivoní k vínu, ochutnají kapku a popíjejí dál. A taky vzpomínají. A pak promluví další z nich.  

 

Při prvním pohledu se od ostatních mužů nijak neodlišuje. Stařík jako všichni ostatní. Popíjí už druhý hrnek svařeného vína a evidentně si to užívá. Vypráví o Slovensku, o slovenských holkách, o vojně a o mobilizaci. Jeden muž se ho ptá kolik, že je mu vlastně let, když tohle všechno vypráví. Narozen 1920 –je mu tedy 90 let. Čiperný muž s jiskrou v oku si pochutnává na svařeném víně a vypráví příběhy o tom jak balil ženské někdy před 2. světovou válkou. Poslouchám spolu s ostatními muži – mladšími o 25 – 30 let než on – jeho vyprávění. A pak si najednou postupně začínám vzpomínat o koho jde. Je to muž, kterého si pamatuji jako malý chlapec z mé rodné vesnice. Měli řeznictví, ale on nikdy nejedl maso a ani ho nebavilo maso krájet, sekat a nějak připravovat. Ptám se ho, jestli je od „nás“. Odpověď zní ano. A vzápětí se ptám na mého dědečka. Moc dobře si ho pamatuje. Děda byl tenkrát vedoucí místního Sokola a velký a uznávaný cvičitel. Pán sedící proti mně byl tenkrát dorostenec. A dozvídám se další věci. Přišla mobilizace a děda musel nastoupit pohotovost , no a můj vyprávějící – tehdy coby nejlepší dorostenec – musel nastoupit na dědovo místo a dělat vedoucího sokolům. Bral to tehdy jako velké vyznamenání, že může být na dědově místě a zároveň to byla pro něho velká zodpovědnost. Muž povídá ještě dál, poslouchám a pak už ani tolik nevnímám. Do očí se mi pomalu dere několik nenápadných slz. 15 let po smrti mého dědečka najednou opět silně vnímám jeho přítomnost a naslouchám vyprávění o něm a o věcech,  které jsem ani nevěděl. Cítím se najednou silně spojený s dědečkem a všemi ostatními  muži, kteří zde naslouchají vyprávění a popíjejí víno. Je opět zvláštní ticho a prostor prostupuje jakási neviditelná energie mužské pospolitosti – mužský kmen. Uvnitř sebe děkuji moc za tento čas a setkání. 

Obraz 2

Sedím za stolem na horské chatě u mého známého a pojídám večeři. Vedle mě napravo sedí tři malí nezbední kluci ve věku 3 – 5 let. Dva synové a jeden synovec mého hostitele. Pojídají taky večeři, tím dětským nimravým způsobem, neustále u toho štěbetají a jsou neuvěřitelně roztomilí. Pozoruji je a za tou dětskou neposedností a neustálým pohybem najednou vidím jak jsou spolu krásně spojeni dva bratři a bratranec. Naproti nim na druhé straně místnosti sedí v křesle starý muž, dívá se téměř netečně před sebe, těžce oddychuje, v ruce má lahvičku s vitamínovým nápojem a pomalu popíjí. Je to jejich dědeček.Můj hostitel ještě něco připravuje u kuchyňské linky, dává klukům zákusek a dědovi ještě jeden nápoj. Pozoruji dva světy. Svět malých chlapců - mladý, rostoucí, rašící, plný energie, zářících očí a očekávání. Svět starého, nemocného muže – umírající, bez zájmu, hasnoucí, klidný. Ale zároveň vidím že se tyto oba  dva světy vnímají. Přichází noc. Popíjím s hostitelem víno a povídáme. Najednou zpozorní. Slyší nějaký zvuk. Jde se podívat nahoru do pokoje. Po chvíli se vrací s úsměvem na tváři: „Představ si, že děda spí společně na jedné posteli se všema klukama. Dělá mu to dobře cítit tu mladou energii.“  Uvědomuji si jak je to krásné a jak se tyto dva zdánlivě odlišné světy - světy mužů malých i těch starých vzájemně spojují a podporují. A opět cítím to spojení mužů – mužského kmene.

​